Operace – definovaná dvěmi částmi

Operace – definovaná dvěmi částmi
1. Signatura (interface) – specifikuje jméno operace a argumenty
2. Metoda (tělo) – specifikuje implementaci operace
– operace je vyvolána zprávou, kterou přijme objekt a která obsahuje jméno operace a parametry. Objekt potom vykoná metodu operace.
V OODBS je využit tzv. Operační polymorfizmus, což je schopnost operace běžet nad různými typy objektů -> jedna operace může mít různé implementace v závislosti od objektu, na který je aplikovaná. (např. operace Výpočet plochy má jinou implementaci podle geometrického útvaru – objektu)
OID
– identita objektu – jedinečná identita pro každý nezávislý objekt uložený v databázi
– typicky je implementována pomocí OID
– není viditelný uživateli, je generován a používán jen systémem
– musí být neměnné, hodnota OID pro jeden objekt se nikdy nesmí změnit (vazba na reálný svět)
– může být použit jen jedenkrát, OID objektu, který byl zrušen se nesmí nikdy znovu použít
– nesmí být závislý na jakýchkoli atributech objektu
– většinou OID nezávisí na fyzické adrese objektu, která se může změnit, pokud tak některé systémy činí, řeší změnu adresy přes indirect pointer
– další rozdíl jednotlivých OODBS je v implementaci jednotlivých hodnot, některé OODBS vyžadují, aby i každá samostatná hodnota měla svoje OID (např. číslo 50 jednou reprezentuje věk, podruhé hmotnost osoby, musí tedy existovat dva objekty 50, každý se svým jedinečným OID), protože tak nastává dosti velká režie OID, řeší tento problém většina OODBS reprezentací jak objektů (pomocí OID), tak hodnot, které OID nemají